JAK JSEM SE CHTĚL FLÁKAT A NASTOUPIL NA POMATURITNÍ STUDIUM
Pomaturitní studium pro mě bylo jasnou volbou
Nikdy jsem nebyl zrovna studijní typ, ale vždycky mi to nějak procházelo. Základku, gympl i pomaturitní studium, všechno jsem vlastně zvládal „levou zadní“. Na rozdíl od některých bývalých spolužáků, kteří se už v polovině třeťáku poohlíželi po perspektivních oborech jako právo nebo medicína, pro mě bylo jednoroční pomaturitní studium jasnou volbou. Deset měsíců pohodové školy mi bude bohatě stačit, navíc nebudu muset v rámci pomaturitního studia skládat žádné ústní ani písemné zkoušky, představoval jsem si…
Nabídky vysokých škol odkazujících se na historii i nespočet studijních oborů tak šly mimo mě a když už jsem se rozhodoval co po maturitě, zajímala mě v Učitelských novinách jedna jediná příloha, zmíněné pomaturitní studium. Pravda, rodiče nebyli dvakrát nadšení, otec lékař a matka doktorka filosofie označili jednoroční pomaturitní studium za ztrátu času a vyhozené peníze zároveň. Já jsem zase podobně mluvil právě o pěti a víceletém studiu na vysoké. Tenkrát jsme se opravdu neshodli, ale nakonec bylo po mém a rozhodl jsem se pro vysněné pomaturitní studium angličtiny.
Tak trošku jiné pomaturitní studium než jsem čekal
Trvalo dlouho než jsem si vybral, ale vybral jsem si dobře. Aspoň to tak vypadalo. Škola byla hned vedle parádní hospůdky, na docházku nikdo nekoukal a ve třídě se mnou bylo pět kluků a devět děvčat. Tomu říkám pomaturitní studium liboval jsem si první týden ve škole. Ten druhý ovšem začal pěkně zostra a já zakrátko zjistil, že pražské pomaturitní studium angliny nebude tak úplně procházka rajskou zahradou. Pondělí až pátek osm hodin ve škole, povinná docházka a denně úkol na doma, který jsme museli druhý den v hodině prezentovat. Můj sen o pohodovém roku v rámci pomaturitního studia se rychle rozplynul. Dril pomaturitního studia mě donutil biflovat se skoro jako o svaťáku, a na prosluněnou terásku vedle školy moc času nezbývalo.
Jak mi pomaturitní studium otevřelo oči
Čas běžel jako voda a blížilo se pololetí. Řekl jsem si – je to pomaturitní studium, dají nám po tom půlročním kolotoči písemku a hotovo. Opak byl samozřejmě pravdou, Mr. Parker nám zadal napsat pětistránkovou esej na téma „Ekologické problémy mého regionu“ a kromě toho si na nás připravil vypečený gramatický test a kviz z anglických reálií. To už jsem si připadal jako vysokoškolák studující anglistiku nebo cosi, a ne jako student ročního pomaturitního studia. Naštěstí jsem v pololetí napoprvé prošel a začal si uvědomovat, že tady mě za půl rok naučili víc než paní profesorka na gymplu za čtyři roky. Do léta jsem se díky pomaturitnímu studiu naučil obstojně psát a mluvit anglicky, co víc vybudoval jsem si ke světovému jazyku číslo jedna zvláštní náklonnost, zájem. Napřesrok jsem se přihlásil na překladatelství-tlumočnictví na Univerzitě Karlově, byl jsem přijat a současně dokončuji první ročník. Vděčím za to paradoxně pomaturitnímu studiu, díky kterému jsem se chtěl studiu na vysoké vyhnout.